BENY TV archiv je dostupný zdarma
Trvalé bydliště venkov
Kolující včely
Každý jsme jiný. Někdo považuje venkov za místo, kam je dobré se čas od času vypravit na výlet, zatímco jiný si svůj život a práci bez každodenního úzkého kontaktu s přírodou neumí vůbec představit. Mezi ty, kteří se rozhodli na venkově zůstat trvale, patří manželé Cihlářovi a jejich 1200 kočujících včelstev.
Slepice k adopci
Není slepice, jako slepice. Ty spokojené se mohou pro svého chovatele při snůšce přetrhnout. A není kurník, jako kurník. Statkář Josef Dvořák ubytoval část svých slepic v pojízdných obydlích se solárními panely, ostatní na podestýlce. Na statku žijí nosnice rok, ale ani potom jejich plodný život nekončí.
Jahody kam se podíváš
Na málokteré zahrádce chybí jahodník. Není divu. Jahody jsou jedním z nejoblíbenějších druhů ovoce a kdekdo je dokáže vypěstovat. Když ale láska k jahodám přeroste ve vášeň a záhonky s jahodami nahradí červenající se lány, potom už nevystačíte s radami od souseda zahrádkáře. Přichází čas vyrazit do světa na zkušenou.
Maso z Choťovic
Horákovi jsou sedláky a zemědělci již ve dvanácté generaci. I když se v současnosti zabývá rodina Horákových především chovem prasat a skotu, je jejich farma výjimečná především v tom, že celý provoz, včetně hotelu je založený na principu téměř uzavřeného kruhu. Vše se děje na jednom místě bez použití dopravního prostředku.
Květiny
Ty tam jsou doby, kdy vidět květinu v okně nebo na balkoně městského domu bylo vzácností. Dnes je poptávka po sazenicích obrovská a s ní je spojen i zájem o stále se rozšiřující sortiment druhů. Uspokojit zájemce o kousek přírody v květináči se stal výzvou.
Znovuobjevené kozy
Když to někoho táhne k zemědělství, snadno se stane, že si místo zájezdu k moři vyhlédne zájezd po kozích farmách v Holandsku. A tak jako se vracíme po dovolené plni dojmů z pláží, tak se vrátila i paní Jitka Dobrovolná ze svého zájezdu, také plná dojmů a obdivu, ale ke zvířeti, u nás v té době trochu pozapomenutému, ke koze. Od obdivu už je to jen krůček k vášni pro chov koziček, kterých dnes mají Dobrovolní na své farmě osm set.
Moravská Provence
Když se řekne Provence, většině z nás se vybaví nádherná krajina s fialovými do dáli se táhnoucími poli. A když se řekne Bezděkov u Úsova, mnohým pro změnu naskočí myšlenka na Provence, a rok od roku takových lidí přibývá. A co stojí za těmito asociacemi? Levandule, vlastně Lukáš a Veronika. O nich a jejich voňavém snu je dnešní příběh.
Obr a Goliáš
Někdo má rád vdolky, jiný zase holky, říká jedno české pořekadlo, které platí i pro oba hrdiny našeho dnešního příběhu, které živí a hlavně baví pěstování zeleniny, ale každý z nich na to jde odjinud. Ať už dávají přednost farmaření a prodeji zeleniny ze dvora, anebo se rozhodli zásobovat svými výpěstky velké obchodní řetězce, docházejí ke stejnému výsledku, a sice, že práce v zemědělství, která je baví, má smysl, když je na jejím konci spokojený zákazník, ať už si pro svoji zeleninu dojde na statek, nebo zajede do obchodního centra.
Když neprší a uschne
V dnešní době, kdy je sucho skloňováno ve všech pádech a nemůžeme otevřít noviny, rozhlas nebo televizi, aby o něm nebyla řeč, vyvolá slovní spojení - srážkový stín, nejednu vrásku na čele, zvláště u těch, kteří žijí kolem Rakovníka. Krajina tady je sice jednou z nejsušších oblastí naší vlasti, ale díky novým poznatkům vědy a respektu k přírodě se i tady dá uživit zemědělstvím a být v oboru úspěšný, a to přesto, že jste původem Pražák jako poleno. Když to v sobě máte, ve městě vás neudrží nic, stejně jako inženýra Mikoláše, o kterém je dnešní příběh.
Za humny města
Když se řekne zemědělství, obvykle první, co se nám vybaví, jsou úhledná políčka rozesetá v krásné krajině, sem tam proložená malebnou vesnicí, to vše rámováno lesy. Asi málokdo pomyslí na pole rámovaná pražským sídlištěm. Jsou ale takoví zemědělci, pro které je při práci pohled na panorama tvořené paneláky a sousedství velkoměsta svádějícího k pohodlnějšímu životu, každodenní realitou. Ale pokud jste zemědělcem tělem i duší, jako je agronom Ladislav Jiskra, tomuhle volání snadno odoláte.
Chmel je naše zlato
Koho by nepotěšilo vidět, jak mu výsledky práce rostou doslova před očima. V žádném jiném oboru zemědělství, než je chmelařství, takový fofr nezažijete. Rostlinka chmele musí za padesát dnů narůst do výšky šest a půl metru! A když navíc naši pěstitelé považují zemědělské podnikání za nejsvobodnější podnikání na Zemi, kde když udělají chybu, zodpovídají se jen sami sobě a podruhé už ji nezopakují, není divu, že Vostřelovi, o kterých je dnešní příběh, myslí jenom na to, že chmel je naše zlato…
Devatero řemesel
Doba, kdy úspěšnému zemědělci stačil jen onen pověstný selský rozum, je dávno pryč. Bez stálého doplňování znalostí a aplikace vědy, se dnešní zemědělec neobejde. Jenom hlava ale nestačí, pořád platí, že i manuální zručnost v co nejširším spektru činností je terno. Pořekadlo - devatero řemesel, desátá bída, na farmě Drsových rozhodně neplatí.
Krajní řádek
Oblast Pálavy patří k místům s nejdelší historií osídlení na našem území. Zřejmě nejvíce ji po světě mezi odborníky proslavil nález Věstonické Venuše pocházející z dob lovců mamutů. Ale většina z nás, když zaslechnou slovo Pálava, si nejspíš jako první vzpomenou na vynikající moravská vína. Jen těm zasvěcenějším, se už ale společně s vínem a vinohrady vybaví i některá jména těch, kteří vynikající vína vyrábějí. Jedním z těch, kdo za úspěchem Pálavských vín stojí, jsou Skráškovi.
Zemědělství v krvi
Žít a pracovat na venkově a nenechat se zlákat snadnějším životem ve městě, na to musí mít člověk tak říkajíc zemědělství v krvi. A když je někdo zemědělcem v přímé linii již v jedenácté generaci, jednoho napadne, jestli ta jeho krev už není krapet dozelena. Rodina Žertových se usadila v osadě Bříství už v roce 1671 a od té doby tu hospodaří. Jen znárodnění vychýlilo na pár desítek let rod z přímé cesty. Hned po navrácení pozemků se manželé Žertovi, profesemi elektroinženýr a lékařka, k hospodaření svých předků vrátili. To víte, zemědělství v krvi…
Za vším hledej hnůj
Pověstný selský rozum, se v letech po znárodnění ze státních statků a JZD kamsi vytratil, stejně jako se z venkova vytratili sedláci. Naštěstí se sedláci vrátili a s nimi staletá moudrost a zkušenosti. Jenomže věda a technika kráčí kupředu a platí to i pro zemědělství. Co s tím? Využít zdravý selský rozum a zkušenosti při přirozeném a šetrném hospodaření s půdou a podpořit je poznatky vědy za využití moderní techniky. Tomu se říká precizní zemědělství, které se stalo vášní inženýra Herouta, hrdiny našeho příběhu.
První paseka
Když se řekne práce na venkově, obvykle se nám vybaví péče o pole nebo hospodářská zvířata, už méně často si vzpomeneme na les a práce které s péčí o něj souvisejí. Možná je to tím, že je práce v lese méně vidět, možná také proto, že máme pocit, že les příliš mnoho starostí nedá a když se na něj zrovna nevrhne kůrovec nebo se jím neprožene vichřice, roste si tak nějak sám a bez pomoci. Jenomže les je potřeba kultivovat a vychovávat, stejně jako jeho návštěvníky. Své o tom vědí i křivoklátští lesníci.
Máte zájem o licenci k užití díla? Ozvěte se na beny@benytv.cz